KMENOVÉ ŠKOLY

Domškoláka by - jako jeho kmenová škola - měla respektovat a kvalifikovaně vést každá základní škola, ať už veřejná nebo soukromá, zapsaná v Rejstříku škol a školských zařízení MŠMT.

Kmenová škola je škola, kam je dítě zapsáno a kde plní povinnou školní docházku, ať už jakoukoli formou. 

Kmenová škola žáka v domácím vzdělávání eviduje, poskytuje mu učebnice, zajišťuje mu přezkoušení a vystavuje vysvědčení. Bez vstřícnosti kmenové školy mají individuálně vzdělávané dítě a jeho domácí vzdělavatelé zbytečné starosti.

Výběr kmenové školy pro domškoláctví je celkem věda. Zapomeňte, bohužel, na variantu "první škola za rohem" a poctivě porovnávejte informace. Vyhněte se přitom školám, jejichž ředitelé jsou členy Asociace ředitelů základních škol nebo se angažují v Pedagogické komoře - obě organizace se nijak netají svou nechutí (v prvním případě) nebo přímo odmítáním Individuálního vzdělávání jako takového. Komunikovat s nimi je ztrátou času.

Každé dítě má podle místa svého trvalého bydliště takzvanou spádovou školu, kam musí být jako do své kmenové zapsáno, pokud o to rodiče projeví zájem. Pokud se dítě do své spádové školy z kapacitních nebo jiných důvodů "nevejde", není to problém jeho rodičů, ale školy respektive jejího zřizovatele, kteří musí situaci řešit. 

Vybrat si spádovou školu jako kmenovou ale není povinnost. Rodiče mohou volit i jinou školu, prakticky kteroukoli v ČR, ať už veřejnou nebo soukromou. Zda bude dítě do této školy zapsáno, záleží na rozhodnutí ředitele. Dítě může být odmítnuto například z kapacitních důvodů.

Některé školy, lhostejno zda veřejné či soukromé, s domškoláctvím nemají problém, jiné ano. Exkluzivní povaha domácího vzdělávání vadí mnoha učitelům z principu, zatímco jiní si s ním nevědí rady v praktické rovině. Často jde o status: učitelé odmítají přijmout "nekvalifikovaného" rodiče jako plnohodnotného partnera, nedůvěřují ani samostatně působícím vzdělavatelům. Soukromý učitel (i rodič v pozici soukromého učitele) je vzdělavatel, který není vázán administrativními povinnostmi, režimem školy, povinnými poradami, vedením kabinetů... Věnuje se jen smysluplné a krásné pedagogické práci. Je srozumitelné, že jeho postavení může mezi kolegy v institucionálních školách vyvolávat pocity nikoli nepodobné závisti.

V mnoha školách skutečně domškoláctví berou jako přirozenou součást systému. Opírají se o prostý fakt, že tuto možnost definuje přímo školský zákon a operuje s ní jako s rovnocennou formou vzdělávání. Moderně uvažující pedagogové nahlíží domškoláctví s menší předpojatostí a mohou být domácím vzdělavatelům lidsky i odborně přínosnými partnery.

Vztah školy k domškoláctví je důležitou informací o škole jako takové a měly by se o něj zajímat všichni rodiče. Jak škola přistupuje k domškoláctví, tak přistupuje ke každé "jinakosti". Škola vstřícná k domškolákům chápe, že ona - jako instituce - je tu pro děti, nikoli obráceně. Nepěstuje si pocit nadřazenosti a nenahraditelnosti, naopak, je si vědoma, že s kvalitním individuálním vzděláváním se v lecjakém ohledu nemůže měřit. Tam, kde umí přijmout domškoláky, berou respekt k druhým jako samozřejmou součást své práce. A to je k nezaplacení.

Výběr kmenové základní školy je pro budoucí úspěch domácího vzdělávání klíčový, přestože (či právě proto, že) vaše domškolácké děti do ní vlastně chodit nebudou. Čekají Vás ale dlouhé roky nezbytné komunikace a spolupráce a pravidelného přezkušování. Zákon vkládá řediteli školy do rukou právo "povolit" individuální vzdělávání - a zároveň i právo domácí vzdělávání ukončit. Ředitel v tomto samozřejmě není autokratem, ale pořád je to nástroj převahy. 

Pro školu je zároveň velice snadné komplikovat rodinám domškoláků průběžně život, stresovat dítě při zkouškách, podhodnocovat výstupy a výsledky a chovat se arogantně. Vést s takovou školou boj ale nemá smysl - mnohem rozumnější je najít hned na začátku školu, která má pro ideu individuálního a domácího vzdělávání pochopení, fandí mu a vytváří pro něj vhodné zázemí. Je to obvykle otázka osobnostního nastavení ředitele a alespoň části učitelů s dostatečnou kvalifikací a zkušenostmi. Dobrou kmenovou školu nemusíte mít "za rohem" - mnohem důležitější je, abyste s ní nemuseli vést boj.

Při hledání kmenové školy, vstřícné k domácímu vzdělávání, narazíte i na základní školy, které se na práci s domškoláky specializují a evidují jich stovky. Zde nebudete muset nikomu nic vysvětlovat, nebudete čelit nepochopení ani obstrukcím. Taková škola má perfektně vybudovaný podpůrný systém, ať už jde o administrování domškoláků, přezkušování nebo rozsáhlé, zajímavé a kvalitní programy online lekcí, digitálních materiálů apod. Je to jistě dokonalý servis, který dobře využijete. V provozu takové školy se ale stanete malým kolečkem, které musí respektovat nastavený systém a jen těžko v něm najde skulinku pro jakoukoli individuální potřebu, což je vlastně paradox. Hledáte-li primárně prostor, v němž budete "nenápadní", je taková škola ¨pro vás ideální. Pro takovou školu je podpora domškoláctví programem (i byznys programem). Mají zkušenosti, umí předvídat, vychytají za vás lecjaký problém. Navíc se na ni můžete spolehnout třeba v případě konfliktu s ČŠI nebo úřady - a to je k nezaplacení. 

Hledáte-li školu s autenticky komunitním duchem a respektem vůči individualitě, pak ale taková velká škola pro vás nemusí být to pravé. V takovém případě vás čekají hodiny detektivní práce, prohledávání internetu a sociálních sítí, shánění a porovnávání podkladů, sbírání osobních zkušeností, objíždění škol a složitého vyjednávání.

Při svém hledání se zaměřte na podstatné detaily: má škola s domškoláky zkušenost? Věnuje jim prostor například na svých webových stránkách nebo sociálních sítích? Informuje o termínech přezkoušení a jejich výsledcích stejně jako o jiných svých aktivitách? Chlubí se svými domškoláky a jejich úspěchy? Nabízí domškolákům konzultace, pracovní listy, účast na společných akcích? Lze z veřejných zdrojů zjistit, kdo je školním koordinátorem domácího vzdělávání? Pracuje škola s rodiči domškoláků, nabízí jim podporu? Jak se k domškoláctví staví školní poradenské pracoviště? Jsou k dispozici statistiky? A co zpětná vazba, recenze, kontakt na absolventy z řad někdejších domškoláků?

Snažte se také o škole samotné zjistit co nejvíc informací: prostudujte si její  ŠVP, ověřte, jaké učebnice používá, pátrejte, jakou má vizi, jaký hodnotový rámec. Pro domškoláky může být ideální například Montesori pedagogika. Napište do školy, zavolejte, domluvte si schůzku. Dobrá škola si na vás udělá čas, odpoví na vaše otázky, dá vám doporučení, rozptýlí pochybnosti, zprostředkuje setkání se stávajícími domškoláky. A také definuje, co ona bude očekávat (případně vyžadovat) od vás - a to je fér! Musíte vědět, do čeho jdete, musíte mít přesnou představu, co je "portfolio" nebo jak budou vypadat zkoušky. Není těžké poznat, kde budete jen trpěným přívažkem - a kde jste už dnes vítanými spolupracovníky. Dejte na svůj instinkt.

Speciální pozornost věnujte Školnímu řádu. Zápisem dítěte do školy se její Školní řád pro Vás stane závazným. Mnohé školy se individuálnímu vzdělávání ve Školním řádu věnují a specifikují řadu detailů, postupů a povinností (na straně rodičů a domškoláků, pochopitelně), které sice nevyplývají ke Školského zákona ani jiných metodických materiálů, ale škola si je může vymínit (například vytváření digitálních portfolií nebo nepřítomnost rodičů na přezkoušení). Nejste-li s těmito požadavky a povinnostmi srozuměni, do školy nenastupujte. Škola si takto přesné až striktní podmínky budoucí spolupráce stanoví tehdy, když předpokládá konflikty, a chce si v nich dopředu pojistit výhodnější pozici. To není partner, kterého pro svou práci hledáte. 

Bohužel, ani nejpečlivější příprava neznamená automaticky dlouhodobou výhru. Mnoho rodin domškoláků sdílí určitou nepříjemnou zkušenost, kdy během let jako stěhovaví ptáci nedobrovolně vystřídají několik kmenových škol. Důvody jsou podobné: na počátku je spolupráce rodiny a školy ideální, časem se ale poškodí, školy jednostranně odstupují od původně garantovaných podmínek, začnou klást zvýšený důraz na formality a administrativu, vyžadují rozsáhlá portfolia a náročné (a nudné) online výstupy. Od podpory přecházejí k předepisování, restrikcím a kontrole. Rodiče domškoláků se z partnerů stanou nedůvěryhodnými podřízenými. Důvodem přitom nejsou špatné studijní výsledky dětí. Za změnou postoje se často skrývá výměna na postu ředitele, tlak zřizovatelů nebo návštěva pracovníků České školní inspekce. Pokud podpora domškoláků znamená konflikt s inspektory, mnoho škol své domškolácké rodiny obětuje (o tom v samostatné otázce). Je třeba s tím počítat a v takové situaci prostě odejít - škola, která vás zklame jednou, zklame vás i podruhé, potřetí... (pokud nezmění ředitele). Není nač čekat, optimismus není na místě.

Dobrá zpráva je, že v procesu hledání nemusíte být sami. Spojíte-li se se zkušeným mentorem, všechnu práci, složité rozhodování i celkovou zodpovědnost rozložíte na více lidí. Ochota školy spolupracovat s profesionálem, který zastupuje rodinu, je navíc docela přesným ukazatelem budoucího vztahu školy k rodině a domškolákovi.