KDY DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ UKONČIT?

Na rozhodnutí, kdy dítě předat do institucionalizovaného vzdělávání, neexistuje jedna univerzální rada. Každé dítě se během svých domškoláckých let nějak vyvíjí a projevuje. Má-li dostatečně bezpečné a svobodné podmínky, dobře na něm poznáte, zda v domácím vzdělávání prospívá, či ne. Každopádně zákon v tomto směru nestanovuje žádná omezení ani příkazy.

Domškolákem (žákem v individuálním vzdělávání) může být dítě až do 9. třídy základní školy. 

Doma vzdělávané děti se nejčastěji do školních lavic vrací po ukončení páté třídy, tedy prvního stupně základní školy. V šesté třídě se výuka stává náročnější a některé obory mohou rodičům činit problémy. Není ale důvod domácí vzdělávání kvůli tomu úplně vzdát, existuje více cest, jak odborné předměty v domácím vzdělávání pokrýt - od kvalitních vzdělávacích programů na internetu po kontakt s profesionálními učiteli, kteří pracují na volné noze a vzdělávají ve svém oboru, ať už přímo, nebo online. Je to úspěšný a efektivní způsob s vynikajícími možnostmi, které dál násobí potenciál domácího vzdělávání. Dítě má kontakt s více učiteli, více odborníky, může komparovat zdroje, jít do hloubky, vzdělávat se v cizím jazyce apod. Je to nicméně organizačně složitější a přidají se i finanční nároky. Některé základní školy, které se na domškoláctví specializují, nabízejí vlastní online výuku nebo konzultace.

Druhým důvodem pro ukončení domácího vzdělávání po páté třídě jsou administrativní překážky. Garant vzdělávání pro druhý stupeň musí mít vysokoškolské vzdělání (lhostejno jakého oboru).

Dítě ve věku přibližně jedenácti let se osobnostně mění. Může pocítit potřebu změny, inklinuje k rozšiřování sociálních kontaktů, k nabývání nových zkušeností. Pokud takovou potřebu vysloví a zdůvodní, není rozumné držet ho dál doma.

Dítě, přecházející z domácího vzdělávání k běžné docházce, potřebuje určité aklimatizační období, v němž učí se novému režimu, sžívá se se spolužáky. Není to obecně neobvyklá situace: podobnou zátěží procházejí například děti, které v páté třídě opouštějí svoji malou, nejčastěji venkovskou školu a přecházejí do šesté třídy do větší spádové školy. Domškoláci se v této spleti budování nových sociálních struktur a vazeb a zvykání na novou sociální a vzdělávací situaci víceméně ztratí.

Dítě může z páté třídy přejít i na osmileté gymnázium. O tom, že první stupeň ZŠ absolvovalo v režimu domácího vzdělávání, přitom nemusí nikde podávat zprávu a při svém přechodu na gymnázium tím není nijak limitováno. 

Zkušenosti s přechodem dětí na osmi, šesti nebo čtyřletá gymnázia jsou vesměs velice dobré. Dává to smysl, protože děti, které jdou ve svém vzdělávání tímto směrem, mají výhodu, že příprava na jednotné přijímací zkoušky může být od počátku jejich vzdělávání jeho součástí. Neřeší tedy nepříjemný problém žáků z běžných škol, kteří ve školních lavicích procházejí určitým typem vzdělávání s určitým typem výstupů, který jim ale k úspěšnému složení přijímacích zkoušek nejsou k ničemu.