JE INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PRO KAŽDÉHO?

Pro každé dítě lze nalézt vhodný způsob domácího/individuálního vzdělávání. Každému dítěti lze připravit individuální vzdělávací program, který mu bude vyhovovat, bude ho bavit a díky němuž všestranně poroste. Leckdy to zvládnou rodiče sami a okamžitě, jindy s profesionální podporou, ale jde to vždycky. V tom smyslu zní odpověď na úvodní otázku jednoznačně: ANO.

Každá rodina je jiná, každé dítě je jiné, každá situace je jiná - a koneckonců i každá škola, s níž bude dítě tak či onak komunikovat, je jiná. Proces rozhodování, zda pro dítě zvolit institucionální či domácí vzdělávání, je tedy logicky také pokaždé jiný - a výsledek tomu odpovídá. I pro jedno a totéž dítě platí, že za určitých okolností je pro něj domácí vzdělávání lepší volbou než institucionální škola - a za jiných ne.

Domácí vzdělání ale není jen o dítěti: je to společný projekt mnoha účastníků a všichni musí dobře fungovat a cítit se komfortně. Nemůžeme-li to zařídit, projekt domácího vzdělávání je ohrožen.

Domácí vzdělávání je náročné na čas, a to i tehdy, pokud samotnou výuku delegujete na jiné osoby. Rodina, která dostatkem času z jakéhokoli důvodu nedisponuje, by měla domškoláctví zvážit velice pečlivě.

V rodině s více dětmi může vzniknout určitý "přetlak vzdělávacích potřeb" nebo dokonce jejich konflikt. Nenaleznete-li dobrý způsob, jak ho řešit, domškoláctví se raději také vzdejte, nebo ho rezervujte jen mladším dětem (jsou většinou více ohrožené negativními aspekty školní docházky) a starší posuňte směrem ke vzdělávací instituci.

Speciální potřeby některých dětí v domácím prostředí nepokryjete. Týká se to dětí se závažnými zdravotními obtížemi, s těžkým PAS, nevidomých, hluchých nebo hluchoněmých, dětí s mentální retardací, se sociálními patologiemi... Jejich vzdělávání je specifické a vyžaduje vysokou profesionalitu vzdělavatelů. Rodiče-amatéři na to nemusí stačit, nehledě na to, že jejich prvotní, rodičovská role je už tak náročná a specifická (a rozhodně jiná než role rodičů zdravých dětí), že zatížit ji ještě povinností vzdělávat je nad lidské síly.

Domškoláctví je drahé. Čas, který rodiče věnují vzdělávání svých dětí, někde musí chybět. A čas jsou peníze... Není čas - nejsou příjmy. Hrozba finanční krize rodiny je legitimním důvodem, proč sáhnout ke kompromisu (třeba kombinované vzdělávání) nebo od individuálního vzdělávání ustoupit.

Věčným tématem domškoláctví je nebezpečí relativní osamělosti vzdělávaného dítěte. Ne, zapomeňte na mýtus "nedostatečné socializace". Kvalitní socializaci, adekvátní věku, povaze a zkušenostem dítěte, vám ostatně žádná škola nezprostředkuje, natož zaručí - spíš naopak. Školní prostředí je pro většinu mladších dětí traumatizující, poněvadž na ně často klade nepřiměřené sociální nároky. A slovo "socializace" si navíc mnoho standardních škol plete s "disciplinací", což věru není totéž. Přesto by život domškoláka neměl připomínat osamělost fotbalového brankáře - tím se jeho vývoj a osobnostní růst nijak nepodpoří. Je třeba dobře zvážit povahu dítěte. Otevřené, silné, sociálně zralé a kontaktní dítě může potřebovat denní dávku velkého množství nových intenzivních podnětů: nové úkoly, nové zážitky, nové lidi. Je hnáno kupředu a čeká na přísun kvalitních a smysluplných výzev. V domácím prostředí to může být náročné. Kdybyste si s tím nevěděli rady, máte důvod popřemýšlet, zda dítě neposunout z domácího vzdělání třeba ke kombinovanému nebo institucionalizovanému.

Rozhodnutí pro domškoláctví je vždycky náročné a nezřídka i nejednoznačné a komplikované. Chce to odvahu, ale i rozvahu a zodpovědnost. Trvat na něm za každou cenu ale není ani odvážné, ani rozvážné, ani zodpovědné. Dříve či později beztak dítě k institucionalizovanému vzdělání doroste. Každý rok, který stráví jako domškolák, ho posílí v tom, aby školu jednou v budoucnu zvládlo. Ale ani zde neplatí, že kvantita přerůstá v kvalitu automaticky sama sebou. Spiknou-li se vnější podmínky proti možnosti domácího vzdělávání nebo shledáte-li, že vaše dítě už benefitům individuálního vzdělání odrostlo, začněte s jasnou myslí a čistým svědomím hledat dobrou školu, které své dítě svěříte.