JAK SE STÁT DOMŠKOLÁKEM?
Domškolákem - žákem základní školy v režimu individuálního vzdělávání (IV) - se může stát každé dítě, které podléhá povinné školní docházce, tedy starší šesti let věku, a je zapsané ve své kmenové základní škole. O převedení žáka do režimu IV žádá rodič/zákonný zástupce dítěte. Žádost směřuje k řediteli kmenové školy a není omezena nějakou formou (předepsaný formulář apod.). Teoreticky tak rodič může učinit kdykoli v průběhu školního roku, vhodnější ale je přejít do tohoto režimu se začátkem školního roku - to znamená podat žádost v dostatečném předstihu před koncem minulého školního roku (třeba v dubnu/květnu). Pokud jde o budoucího prvňáčka, podejte žádost o domácí vzdělávání při zápisu.
Do domácího vzdělávání (individuální vzdělávání) může přejít dítě v kterémkoli ročníku na obou stupních základní školy.
Ředitel je povinen žádost přijmout a rozhodnout o ní ve lhůtě třiceti (výjimečně šedesáti) dnů. Součástí žádosti jsou:
- identifikační údaje dítěte a rodičů
- datum přechodu do režimu IV
- uvedení důvodů k IV
- vyjádření školského poradenského pracoviště (nejčastěji pedagogicko-psychologické poradny)
- doklad o dosaženém vzdělání budoucího vzdělavatele/garanta vzdělávání (toho, kdo bude za výuku zodpovídat - nemusí to být rodič)
- stručná informaci o materiálním zajištění výuky - obvykle stačí noticka, že vzdělání bude probíhat v domácím prostředí a že budou k dispozici schválené učebnice či přístup k internetu.
- výčet pomůcek a učebnic
Pro domácí vzdělávání dítěte na 1. stupni ZŠ se u vzdělavatele (garanta vzdělávání) vyžaduje minimálně maturita, pro dítě na 2. stupni ZŠ je to ukončené vysokoškolské vzdělání libovolné odbornosti. Garantem vzdělávání nemusí být rodič/zákonný zástupce - to je řešením pro rodiče, kteří sami nemají požadované formální vzdělání. Rodiče si mohou garanta s příslušným vzděláním vybrat a škole svůj výběr jednoduše nahlásí. Garant přitom sám vzdělávat může - ale nemusí. Je věcí rodiny, jak si výuku zorganizuje. Dítě může být vzděláváno jedním či více vzdělavateli a ti se mohou střídat či měnit. Jejich mateřským jazykem nemusí být čeština.
Součástí žádosti je i vyjádření školského poradenského pracoviště, tedy nejčastěji pedagogicko-psychologické poradny, kde je třeba se včas objednat a nechat dítě "vyšetřit". Z této povinnosti existuje výjimka pro děti dlouhodobě pobývající v zahraničí. Negativní stanovisko PPP může být pro ředitele důvodem k odmítnutí žádosti, proto je třeba poradenské pracoviště volit s rozmyslem a vyhnout se těm, která jsou apriorně vymezená proti domácímu vzdělávání. Empatický a otevřený psycholog naopak může sehrát v procesu domácího vzdělávání velice podpůrnou roli.
Zákon taxativně nestanoví žádné "správné" důvody k žádosti o IV, takže není třeba složitého vysvětlování. Na druhou stranu, týž zákon uvádí, že ředitel o individuálním vzdělávání "rozhoduje". Vzniká tak kompetenční nejednoznačnost, která za určitých okolností může být zdrojem konfliktu mezi školou a rodinou. Mnozí ředitelé (platí to najmě u členů Asociace ředitelů základních škol) tvrdí, že mají právo důvody, uvedené v žádosti, nějak "posuzovat" ve smyslu zkoumat jejich závažnost a opodstatněnost a v závislosti na tom žádost i odmítnout, pokud důvody shledají nedostatečnými nebo pokud mají dopředu obavu, že rodina vzdělávání nezajistí apod. Popsaný přístup nemá v zákoně žádnou oporu - ale to neznamená, že se to v praxi neděje. Narazíte-li na takovou školu, zvažte odchod, ničeho dobrého se v ní nedočkáte.
V případě zamítnutí žádosti o převedení dítě do režimu IV mají rodiče právo na odvolání.
Dítě v režimu IV je vedeno ve své kmenové škole v rámci běžné třídy, má právo na učebnice a učební pomůcky a se svojí třídou (školou) může být v neformálním kontaktu a po dohodě se účastnit i vzdělávacích aktivit, exkurzí, kulturních akcí atd. Za vzdělávání domškoláka ale plně zodpovídají rodiče, kteří určují obsah i formu výuky, volí metody, vybírají didaktické pomůcky a kontrolují výstupy. Škola vydává žákovi vysvědčení, a to na základě dodaných podkladů (portfolia) a po povinném přezkoušení. Obsah přezkoušení a jeho termíny určuje ředitel školy. Zákon stanovuje povinná přezkoušení dvakrát v průběhu školního roku vždy na konci pololetí. Proti závěrům přezkoušení je možné se odvolat.
Detaily popsaných postupů jsou stanoveny v §41 Školského zákona.